Jak vypadal Den přijetí autismu v Peru? Přinášíme vám přeložený projev tamější autistické aktivistky Maritty Carrión.
Následující text vyjadřuje subjektivní pohled, nastiňuje však situaci která je obdobná v řadě zemí po celém světě.
Překlad textu Maritty Carrión:
Letos opět dochází v Peru i v dalších zemích Latinské Ameriky k systematickému násilí ze strany organizací, které propagují modrou barvu a zneviditelňují komunitu lidí na spektru, kteří mluví o svých zkušenostech.
Tyto organizace si jsou toho vědomy, neboť od autistů ze všech koutů světa ve všech možných jazycích zaznívá kritika modré barvy a puzzle, a to z toho důvodu, že se jedná o symboly vytvořené alisty (neautistickými osobami).
Modrou barvu i díl skládačky propaguje Autism Speaks, severoamerická organizace, která se k autistům chová jako k bytostem, jež by se měly léčit, jako kdyby byli nestvůry.
Právě tato představa je propagována v Peru. Této podlé a zlé představě dělají reklamu ve svých modrých snahách se svým „sviťme modře“, mimo jiné.
Žádná alistická osoba nedokáže vybrat symboly, které by reprezentovaly autismus. To my autisté je vybíráme, jak už se ostatně stalo: červenou, zlatou, béžovou i symbol nekonečna v
barvách, které označují naši neurodiverzitu.
Pořádají se pochody, které organizují nestátní neziskové organizace a asociace, na jejichž řízení se nepodílí žádný autista a do nichž nebyl jmenován autista, jehož hlas by byl respektován.
Organizace, které si myslí, že nám prokazují laskavost, když projednávají peruánský zákon o autismu (Zákon č. 30150 o ochraně osob s poruchou autistického spektra (PAS) z roku
2014, který mj. ustanovuje způsob získání diagnózy autismu, jeho rané intervence a vzdělávání osob na spektru autismu, pozn. překl.). Zákon sepsaný a schválený alisty, protože když jsme my autisté žádali o možnost tento zákon revidovat, neboť se jednalo o
zákon O nás bez nás, byla nám k tomu veškerá práva k tomu upřena.
Žádný z tvůrců zákona ani z ministrů nesouhlasil s tím, že zákon o nás musí být vytvořen s námi.
Autistickou komunitou, tou skutečnou, kterou tvoří autisté a jejich spojenci (otcové, matky, terapeuti, specialisté, příbuzní, pečující, přátelé, sourozenci atd.), kteří respektují hlas nás, jenž mluvíme o svých zkušenostech, a kteří spravedlivě respektují každý život autisty, jsme my.
Na půdě Kongresu republiky zaznívají přednášky, přednášky od alistů, kteří mluví o autismu, zatímco si bez dovolení berou a přetvářejí náš hlas.
Mluví se, pořádají se diskuze, kongresy a workshopy o autismu, aniž by na nich zazněl jediný hlas autisty. Podívejte se na smutný příklad jedné telefonní nadace ze včerejška, který spatřil světlo světa, přestože ji před ním sama autistická komunita důrazně varovala.
(Jedná se o událost JugueTEA nadace Fundación Telefónica Movistar, na které dobrovolníci rozdávali autistickým dětem a jejich rodinám mj. hračky a školní potřeby, pozn. překl.)
Veškeré toto násilí a veškerá tato diskriminace a segregace pochází od těchto organizací, které říkají, že bojují za autismus a že oslavují naši existenci, ovšem nemají pražádný zájem o to, abychom byli součástí jejich společnosti.
O náš hlas se nezajímají, zajímají jen o ten svůj. Autismus v Peru existuje bez jakékoliv snahy o rovnoprávnost. Nepotýkáme se tu s nedostatkem informací, nýbrž s internalizovaným ableismem.
Jako žena, jako autistka i jako Peruánka říkám: Dost, už žádná další inkluze ve světě, v kterém žiju. Už nikdy nebudou mým hlasem. Co žádá autismus? Rovnost a respekt.
Ze španělského originálu publikovaném na adrese: https://www.facebook.com/Peruana-Autista-108637128167412/photos/174025608295230 přeložila Ivana Recmanová.